Apokalypsa na dosah

Nevím, co to mělo znamenat. Ale vím, co to znamená.

Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření!

Restaurovaný Krakov

Nejen duchovními požitky živ je člověk. Krom návštěv tradičních destinací jsme tedy museli někde jíst, a protože jsem děvče přičinlivé, vznesla jsem dotaz, kdeže by to mohlo být.

Výsledkem byl seznam asi deseti podniků nebo řetězců, kde by se dalo něco pozřít. Z nich se nám podařilo navštívit jediný, protože ostatní byly moc daleko / zrovna zavřené / ztracené.

Zde tedy seznam toho, co jsme potkali cestou my. Vše se to nachází víceméně v centru staré židovské čtvrti Krakova, Kazimierze. Všechno v Kazimierzi se, s trochou dobré vůle, nachází v jejím centru.

1) Hotelová restaurace Ester. Především polská a židovská kuchyně, trochu přemalovaná na modernu, a cokoliv, co přišlo do cesty. V krysích závodech 4 zlaté krysy z pěti za jídlo, ze dvou pokusů dvakrát obstáli. Otázka je, co dělají, když jim tam přijdou lidi, protože ačkoliv jsme tam seděli sami, vypadalo to, že ždané kuře teprve honí vzadu na dvorku, spařují a škubou.

Poněkud problematická je také výzdoba. Naivní freska zobrazující několik smutných Židů, vyvedených ve starodávném stylu, a vhodně kombinovaná s neurčitým množstvím barokních andělíčků všech možných velikostí, materiálů a možná i funkcí.

Ekvivalentem je scéna, na níž se vyskytuje echtovní dřevěný stůl pokrytý sněhobílým ubrusem s rohy plápolajícími ve větru, na němž je umístěn nejlepší porcelán a rodinné stříbro. V rohu diskrétně leží pistole. Vpravo pak vidíme stejně diskrétně otevřený masový hrob.

2) Dawno temu na Kazimierzu. Dopravili jsme se tam pouze jednou, nepříliš hladoví, takže zásadní dojem nevlastním. 3,5 zlatých krys z 5.

 Místo rustikální ošatky s chlebem a máslem bez soli jsme obdrželi macesy. Chutnaly jako macesy. Strávníci s romantickým spádem vynechají, jest to doplněno o česnekový dip, bez něj to nemá smysl, s ním nemá velkého smyslu romantika.

Sázka na jistotu: jedna z mnoha variací na pirohy.

Dobrá domácí kuchyně, směs polské a židovské kuchyně s občasným odskokem. Interiér turističny, zvenčí je vidět pět vývěsních štítů různých firem, vevnitř je výzdoba vetešnická.

Večer se snaží provozovat živou hudbu, s rozporuplným výsledkem.

3) Sasiedzi. Slušné hodnocení na Tripadvisoru, žel, potrava tomu úplně neodpovídá. Netuším, zda se nechali hodnotící oslnit velikostí porcí (které jsou vskutku úctyhodné), nebo jsme neměli kliku na kuchaře. Čerstvé suroviny, evidentně kvalitní materiál, ale s kořením se ruka kuchaři neutrhla, takže to bylo jaksi mdlé. Brambory k oběma hlavním jídlům byly naopak obalené v jakési průmyslové směsi, což jim nijak neprospělo. 2/5.

Chuť bramborového salátu slibovala mnohé požitky, ale jak se ukázalo, zafungoval zde moment tak dobře známý z poezie, zklamané očekávání. 

 Tuším vepřovou ruládu, v podstatě bez chuti a zápachu.

Když blahé paměti líčil pan profesor Stich, dej mu pámbu nebe, jak se dá velmi distinguovaně vyjádřit zápor, zvolil za příklad formulaci vhodnou k nedoporučení studenta, shánějícího doporučení: "Na semináře dochází pravidelně." Tato kachna docházela na semináře pravidelně.